Účastníci expedice:

Vít Bradáček, David Bartůněk, Michal Zelinka, Michaela Hosnedlová, Kateřina Tláskalová

Vstupné na přednášku dobrovolné, výtěžek bude poslán na účet Unicef na projekt Pomoc dětem po zemětřesení v Nepálu.

Rozhovor Otto Lokaje s Vítem Bradáčkem pro Týdeník Mělnicko:

VYSTŘÍDÁ HUASCARÁN ROZTŘESENÝ MERA PEAK?

Osmadvacetiletý IT technik Vít Bradáček z Mělníka se před pár dny vrátil ze zemětřesením postiženého Nepálu, kam se vydal s několika přáteli na soukromou expedici. Pohroma zničila přes 750 tisíc domů, především vesnických a starobylých domů ve městech. To však zdaleka nemusí být konečné číslo, neboť majitelé dalších nemovitostí čekají na verdikt statiků. Pod troskami zemřelo 8 622 osob. Nepálské úřady doufají, že katastrofa neodradí turisty od cest do země, která žije z cestovního ruchu.

„První naše myšlenka byla překročit výškovou hranici 6 000 m.n.m. Při rozhodování mezi Peru a Nepálem zvítězil opět Nepál stejně tak, jako před čtyřmi roky. Následovalo vybrat přesný cíl cesty, do jakého parku, na kterou horu a jaký trek. Nechtěli jsme volit žádný komerční trek, kde budeme potkávat davy turistů a chodit ve frontách. Byl tedy zvolen Tumlingtar (285 m.n.m.) – Mera Peak 6 476 m.n.m. – Lukla (2 860 m.n.m.). Volba byla nakonec správná. Za prvních 11 dní jsme potkali jediného turistu (německé národnosti). Trek byl velice rozmanitý. Džungle, hory, sněhové pláně. Byl to jeden z nejkrásnějších, které jsme kdy absolvovali. Následovalo napojení na frekventovanější turistickou trasu, která končila pokusem o výstup na Mera Peak 6 476 m.n.m,“ říká mělnický cestovatel, který na vlastní kůži okusil sílu ničivého živlu.

Zažili jste ničivé zemětřesení, co člověka vůbec napadne jako první, když se ocitne v takové situaci?

„Zemětřesení nás zastihlo den po výstupu na Mera Peak 6 476 m.n.m. Právě jsme se nacházeli ve vesnici Tangnag 4 818 m.n.m., když začalo. Dva ze skupiny se nacházeli v místní „restauraci“, ostatní tři jsme byli cca 200 m od vesnice a přicházeli k ní. Když vypuklo, bylo vidět, jak se začínají hroutit baráky, jako krabičky od sirek. V této situaci samozřejmě člověka napadne: Byli kamarádi uvnitř? Stačili vyběhnout? Jsou naživu? V tuto chvíli jsme zároveň museli utíkat do volného prostoru a doufat, že nás nezasáhne padající kamení, které létalo kolem nás.“

Jak jste se dostali dolů a kdo vám pomáhal? Byl jste ve spojení s rodinou? Pomoc českých úřadů?

„Uvízli jsme ve vesnici Kothe 4 311 m.n.m. Z této vesnice jsme se nemohli dostat dále k letišti Lukla, odkud jsme měli letět do Káthmándú. Cesta měla trvat dva dny chůze, ale dle zjištěných informací je tato cesta nebezpečná a díky zemětřesení zřejmě neschůdná. Tedy jsme začali poptávat záchranu helikoptérou. Po čtyřech dnech čekání a spoustě telefonátů jsme se nakonec dočkali. V tuto dobu bylo možné spojení satelitním telefonem, jak s rodinami, tak s českou ambasádou, která se nám snažila pomoci zajistit záchranu. Helikoptéra nás evakuovala do Lukly, odkud jsme letěli po dvou dnech letadlem, které jsme již měli několik měsíců zarezervované a zaplacené. Bohužel jsme nestihli český speciál, který se vracel do ČR. Ze strany ambasády již další pomoc nepřišla a bylo nám řečeno, že si máme stoupnout na letiště a zkusit si poradit sami. Každá země měla na letišti své zastoupení a snažila se svým občanům pomoci. Snad jediná ČR tu bohužel chyběla. Nakonec jsme se alespoň přemístili do Dubaje přes leteckou společnost, přes kterou jsme měli koupeny letenky již od prosince 2014 a následně do ČR.“

Pohled na zničená města není rozhodně nic příjemného, jak se chovali domorodci a jak byla účinná pomoc tamních úřadů?

„Ve vesnici, kde jsme zemětřesení prožili nás překvapilo, jak se rychle s příjemných lidí stanou nepřátelé, snažící se nám co nejvíce znepříjemnit odlet z oblasti, aby z nás dostali jakýmkoliv způsobem další a další peníze. Například když zjistili, že nám příbuzní a ambasáda volají na jejich satelitní telefon, tím pádem jim nedáme žádné peníze za příchozí hovor, vytáhli telefon ze zdi se slovy: telefon nefunguje. Situaci v Káthmándú jsme naštěstí moc nezažili, jelikož do nejvíce postižené oblasti jsme se nedostali. V oblasti Thamel, kde bydlí turisté výraznější škody na majetku nebyly.“

Jste po zdravotní stránce v pořádku?

„Bohužel se nás zdravotní problémy nevyhnuly. Já jsem si přivezl omrzlinu palce na pravé noze. Dle lékařů, to zatím vypadá, že se nic řezat nebude… (Smích) Jinak nás potkávaly problémy s vysokohorskou nemocí, slabé bolení hlavy, které se dalo zaspat až po otok mozku, který byl léčen léky pro snížení nitrolebečního tlaku.“

Jak hodnotíte vaši expedici? Myslíte, že se někdy vrátíte do Nepálu?

„Expedice byla ukončena v plánovaném termínu, avšak dvoudenní pochod byl nahrazen vyhlídkovým letem helikoptérou. Nepál je krásná země. I přes velký nárůst turistů, kteří začínají tak trochu kazit atmosféru krásných hor, doufám, že se do Nepálu ještě podíváme.“

Ovlivní tyto zážitky vaše další cestovatelské ambice a pokud se chystáte na nějakou cestu, kam to bude tentokrát?

„Další cestovatelské plány tento nevšední zážitek určitě nepokazí. I když jsem si na vrcholu 6 476 m.n.m. říkal, že mě výše už nikdo nikdy nedostane, přemýšlím kam vyrazíme příště.

Osobně bych rád navštívil Peru a pokusil se o výstup na Huascarán 6 768 m.n.m.“

Připravujete besedu v MKD Mělník, na co se mohou návštěvníci těšit?

„Hlavní a nejzajímavější část bude určitě promítání videa z naší cesty, které točil a sestříhal kamarád David Bartůněk. Vstupné bude dobrovolné a výtěžek bychom rádi použili ve prospěch organizace Unicef – projekt Pomoc dětem po zemětřesení v Nepálu. Uskuteční se 14. června od 18.00 hodin v divadelním sále. Srdečně na něj zvu i čtenáře týdeníku Mělnicko.“

Děkuji za zajímavé povídání a přeji vám mnoho dalších, a pokud možno méně dramatických cestovatelských zážitků.

Otto Lokaj