"Na břehu jezera žije od dětství mladá dívka, taková, jako jste Vy; má ráda jezero jako racek, je šťastná a volná jako racek. Ale náhodou se objeví člověk, spatří ji, a nemaje nic jiného na práci, přivede ji do záhuby, jako tady toho racka…"

(Trigorin k Nině, Racek, 2. dějství)

Hrají:

Klára Melíšková, Jaroslav Plesl, Veronika Kubařová, Ivan Trojan, Miroslav Krobot, David Novotný, Lenka Krobotová, Václav Neužil, Zdeňka Žádníková, Pavel Šimčík a další

Překlad: Leoš Suchařípa

Scéna: Pavol Andraško

Kostýmy: Katarína Hollá

Hudba: Marián Čekovský

Dramaturgie: Daniel Majling, Eva Suková

Režie: Michal Vajdička

Slovo o hře:

První z tzv. velké čtyřky Čechovových divadelních her (kromě Racka do ní patří Strýček Váňa, Tři sestry a Višňový sad) měla premiéru v roce 1896 v Alexandrinském divadle v Petrohradě a zcela propadla. Věhlas jí přinesla až inscenace Moskevského uměleckého divadla v roce 1898 v režii K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče-Dančenka.

Situace typu „někdo má rád někoho, jenže ten zas někoho jiného“ je pro Čechova typická, a ze všech Čechovových her je nejtypičtější pro Racka. Nešťastně zamilované a trpící postavy tu vytvářejí úplné domino. Téměř instruktivně s tímto aspektem hry nakládají v Dejvicích: utrpení z nešťastné a neopětované lásky je ve zdejší inscenaci všudypřítomné skoro křiklavě. Napůl směšné a groteskní, skoro vždycky tak trochu trapné. Navíc docela dobře pochopitelné: postav, které by si lásku „zasloužily“ a byly schopny ji opětovat, se tu krutě nedostává. Ninu s jejím neodolatelným úsměvem sice tak trochu milují všichni muži, jenže to je láska k prázdné skořápce bez zřetelného obsahu.

/Vladimír Mikulka, divadlo.cz/

To čechovovsky trapné milostné pinožení, jež scénograf Pavol Andraško umístil do obrazárny doslova přecpané realistickými i impresionistickými krajinkami, a vsazené do obřího dřevěného obrazového rámu, nechce nahlas vykřičet své novátorství.

Přesto je dejvický Racek divadelní událostí - těší preciozitou provedení i tím, jak si zabydluje a uzpůsobuje Čechova a neobvyklými cestami vykládá jeho situace. Těch tří a půl hodin není třeba se bát: v Dejvicích utečou rychleji, než v leckterých jiných divadlech zahrají první dějství.

/Michal Zahálka, Hospodářské noviny/

Za roli Sorina byl Miroslav Krobot v širší nominaci na Cenu Thálie za rok 2012.

V širší nominaci na Cenu Divadelních novin 2012/2013 byli nominováni Michal Vajdička za režii, Miroslav Krobot za roli Sorina a Ivan Trojan za roli Trigorina.