Legendami a humornými průpovídkami opředené lidové vozítko z NDR nebylo tou hlavní inspirací pro název kapely, i když velká podobnost tu je: Také nadělá spoustu kraválu a pěkně vám natřese kosti. Dvoutaktní beat, um-ca, um-ca, polka i pogo. Ale spíše než trabant - prskolet, páchnoucí pivem a humorem 5. cenové kategorie, to byl trabant v původním významu toho slova: průvodce, ozbrojený ochránce, životní strážce. Bodyguard, řeklo by se dnes. Někdo, v jehož přítomnosti se můžete cítit bezpečně a bezstarostně, i když kolem zuří bouře nebo třetí světová. A pak, ta lákavá hra se slovy: tra-band, troj-bend, kapela ze tří muzikantů. Protože na počátku byli tři: Jarda Svoboda - autor písní, kytara, foukací harmonika, mandolína, zpěv. Michal Kliner - baskytara. Václav Pohl - bicí. O něco později do kapely přibyl banjista Evžen Kredenc, čtvrté kolo u vozu. Hraj jak umíš, ostatní přijde samo, říkali si muzikanti. Hudební styl? Nekomplikované rockové písničky bez sebestředných kytarových sól, s texty, které vyprávějí příběhy. "Odvrácená strana country", "country-punk", "dvoutaktní rock" - takové přívlastky si jejich hudba vysloužila. První album, nazvané "O čem mluví muži?"(1997), obsahuje i některé písně z repertoáru Jardovy předešlé kapely Otcovy děti. O žánrové nezařaditelnosti Trabandu svědčí i to, že první vystoupení si kapela odbyla na folk a country festivalu Porta, ale o pár týdnů později už předskakovala punkové Znouzectnosti. V jistém stylově vyhraněném rádiu se Traband dostal na index zakázaných kapel, protože "tohle přece není country", naopak rocková rádia zase Traband odmítala se slovy "country nehrajeme". A to vám poudám, nebylo jednoduché přesvědčit, že nejde o hudební styl, ale o písničku. A když je písnička dobrá, zaujme stejně dobře v opeře s filharmonií, na stadiónu s rockovou kapelou, nebo jen u táboráku s kytarou.

S kompletně novým repertoárem a s novým zvukem začal Traband třetí kapitolu své existence a od počátku roku 2007 se znova začíná objevovat na pódiích - nejprve jako "trojbend" (Jarda Svoboda - harmonium, kytary, baskytara, cimbál, zpěv, Jana Modráčková-Kaplanová - kytara, trumpeta, harmonium, zpěv, Václav Pohl - bicí, beatbox, zpěv), později v rozšířeném, čtyřčlenném obsazení (Robert Škarda - tuba, suzafon). Divoké dechno ustupuje do pozadí a nové písně se nesou spíše na klidnějších lyrických vlnách. Po všežravém období, kdy si trabandité přisvojovali takřka jakýkoli hudební styl, přichází snaha rozhlédnout se v domácí krajině. Tuto podobu Trabandu zachycuje album nazvané "Přítel člověka" (2007), za které kapela obdržela cenu Hudební Akademie Anděl 2007 v kategorii Folk & Country. Jeho tvrdším a syrovějším pokračováním je album "Domasa" (2010), rovněž oceněné cenou Anděl 2010 v kategorii Folk & Country. O rok později vychází výjimečný projekt, DVD/CD "Neslyšené?/Neslýchané!" (2011). CD (asi nejpopovější v historii kapely) je koncipováno jako sbírka příběhů a portrétů figurek z periférie města. DVD pak přináší unikátní projekt, písně Trabandu přetlumočené do českého znakového jazyka pro neslyšící.

Více o skupině na www.traband.net