Schola Gregoriana Pragensis

Umělecký vedoucí: David Eben

Autor projektu: Hasan El-Dunia

Účinkují: Ondřej Maňour, Martin Prokeš, Stanislav Předota, Michal Medek, Marek Šulc, Tomáš Lajtkep, Michal Mačuha

Schola Gregoriana Pragensis byla založena Davidem Ebenem v roce 1987 (D. Eben absolvoval na pařížské konzervatoři obor "dirigování gregoriánského sboru" a v následující sezóně působil jako dirigent Choeur Grégorien de Paris). Schola Gregoriana Pragensis se intenzivně věnuje nahrávání a často koncertuje doma i v zahraničí (Itálie, Španělsko, Francie, Belgie, Nizozemí, Německo, Švýcarsko, Rakousko, Švédsko, Norsko, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Israel, Japonsko). Nahrávky souboru na CD získaly již řadu ocenění (Choc du Monde de la Musique, 10 de Répertoire, "Zlatá Harmonie" za nejlepší českou nahrávku roku).

Práce souboru se soustředí jednak na semiologickou interpretaci gregoriánského chorálu podle nejstarších neumatických pramenů z 9.-11. století, jednak na uvádění gregoriánských zpěvů vlastní české chorální tradice včetně rané polyfonie. Díky intenzivnímu studiu středověkých pramenů v programech zaznívá i řada unikátních nově objevených skladeb ze 13.-15. století.

Slovo k programu

Představme si následující obraz: zasněžená krajina českého venkova, zimní noc ještě nejeví známky rozednívání, ale na vršku uprostřed vesnice svítí okna kostela, k němuž z několika stran proudí řady věřících s rozžatými lucernami. Zní to téměř jako pokus o kýč, avšak takto skutečně vzpomínají pamětníci na takzvané rorátní mše, které se konaly v době adventní brzo ráno před rozbřeskem. V řadě obcí se tento zvyk praktikuje dodnes.

Kořeny této rorátní mše však sahají hluboko do středověku: již v 9. století – v souvislosti s mariánským zabarvením doby adventní – vznikla praxe sloužit před rozedněním mariánskou mši. Chorální repertoár měl přirozeně úzký vztah k tématice Zvěstování – setkání archanděla Gabriela s Pannou Marií, jak o něm vypovídá evangelista Lukáš. Jako offertorium se např. zpívalo Ave Maria, tj. zhudebněná slova anděla „Zdrávas Maria, milosti plná…“. Byl to ovšem Introitus – vstupní zpěv, který dal jméno celé rorátní mši: Rorate caeli desuper. Zhudebňuje úryvek z knihy proroka Izaiáše, který poeticky předpovídá příchod mesiáše: „Rosu dejte nebesa, ať kane z oblaků spravedlnost; nechť se otevře země a urodí se spása.“

V průběhu středověku a dále pak v období renesance docházelo k postupnému obohacování a také prodlužování ranních adventních mší. Zejména v Čechách získaly roráty značnou popularitu a nabyly velmi specifiké podoby: mezi chorální zpěvy byly od konce 15. století vkládány latinské, později české písně. Také původní latinský chorální repertoár byl v 16. století opatřen českými texty. Mnohé ze zpěvů byly navíc zpracovány ve vícehlasé podobě. Velké množství těchto počeštělých liturgických skladeb bylo dále tradováno v mnoha renesančních „rorátnících“, kde jsou zapsány v pořadí jak náleží k jednotlivým částem mše.

Dnešní adventní koncert představuje částečnou rekonstrukci mariánské adventní mše tak, jak se rozvíjela od raného středověku až do druhé poloviny 16. století. Základní osu tvoří „klasické“ gregoriánské zpěvy mešního propria – již zmíněný vstupní zpěv Rorate caeli, zpěv mezi čteními (graduale) A summo caelo, zpěv k průvodu s obětními dary (offertorium) Ave Maria a zpěv k přijímání (communio) Beata viscera.

Vedle gregoriánského chorálu je věnován hlavní prostor typicky českému repertoáru rorátních mší, kde se ke slovu dostanou hojně i duchovní písně, a to jednohlasé i vícehlasé. V případě introitu Rorate bude možno sledovat vývoj a přetváření tohoto zpěvu v průběhu celého středověku: po latinské jednohlasé melodii vícehlasé zpracování a dále česká verze tohoto zpěvu se vsunutými slokami duchovní písně. Můžeme si všimnout, že přes všechny proměny jsou jednotlivé podoby Rorate stále úzce spjaty s původní chorální melodií i jeho textem. Během koncertu je tak možno pomyslně zalistovat několika staletími hudebních dějin.

David Eben

"Další informace o souboru najdete zde":http://www.gregoriana.cz./