Vernisáž výstavy obrazů litoměřického výtvarníka a výběru jeho plakátů na MJ50.

Mgr. Jan Choura se narodil 13. dubna 1973 v Ostrově nad Ohří. Dětství prožil v Klášterci nad Ohří, po gymnáziu v Kadani nastoupil na UJEP – studium výtvarné výchovy a společenských věd. Ovlivnili ho pedagogové prof. Jiří Bartůněk, prof. PaedDr. Jaroslav Brožek CSc., prof. Mgr. Miloš Michálek.

Dnes žije, pracuje a tvoří v Litoměřicích.

„V lidském životě existuje jen málo prvků tak výmluvných a zároveň tak záhadných jako pohled. Oči bývají označovány za „okno do duše" – klišé, které však ve své podstatě vyjadřuje hlubokou pravdu: pohledem se často odhaluje více než slovy. Zatímco ústa mohou klamat, oči – byť chtěně či nechtěně – vyjevují nitro. Ale co vyjadřují oči, které nejsou jasné, nevinné nebo jiskřivé? Co vyjadřují oči plné stínů?

Tyto oči nejsou prostě „smutné". Jsou symbolem prožité zkušenosti, ztráty a reflexe. Stín v oku nevzniká jen vnější událostí, nýbrž vnitřní proměnou. Je výsledkem nevyřčeného – zranění, které se už nestává slovem, ale zůstává obrazem v zornici. Oči plné stínů tedy nejsou pouhým projevem bolesti – jsou znamením vědomí, které prošlo temnotou a nezapomnělo.

Oči jsou často nazývány oknem do duše – zachycují radost, strach, pravdu i klam. Ale co když nejsou průzračné jako studánka, nýbrž zastřené, potemnělé, zamlžené? Oči plné stínů nejsou jen obrazem smutku – jsou znamením prožitků.

Takové oči znají bolest, o níž se nemluví. Jsou jako komora, do níž si člověk ukládá střípky ztracených iluzí, zklamání i věcí, které si nechává jen pro sebe. Stíny v očích nevznikají jen smutkem, ale i vnitřní únavou, tichým vzdorem, zkušeností nebo soucitem. Bývají to oči lidí, kteří mnoho viděli a zažili.

Když stojím před prázdným plátnem, nevidím jen prostor pro kompozici. Vidím zahradu, kde jsem si jako dítě hrál. Cítím vůni lesa v Krušných horách, kde jsem sbíral první obrázky světa a vytvářel si první obrazy ve svých představách. Můj vztah k přírodě, k místům, která mě formovala, se nesnažím zachytit realisticky — snažím se je prožít znovu pomocí barev, tahů a kompozice. Později jsem podobně jako krajinu svého mládí vnímal i místa vzdálená. Velkou inspirací jsou mi přírodní motivy a to organického i anorganického charakteru.

V Litoměřicích, kde dnes žiji a tvořím, nacházím klid i inspiraci. Vyučuji na základní umělecké škole a denně jsem obklopen mladými lidmi, jejichž pohled na svět je jiný, svěží — a často nečekaně inspirativní.

Každá má výstava je pro mě trochu jako otevřený deník. Obrazy nejsou jen výtvarnými objekty — jsou to momenty, pocity a útržky myšlenek. Zvou diváka, aby se na chvíli zastavil, aby si položil otázku, co mu daný motiv připomíná, jak ho oslovuje.

Netvořím proto, abych vyprávěl příběhy přesně tak, jak se staly. Tvořím, abych vám dal prostor najít vlastní vzpomínky v těch mých. Pokud se to podaří, pak má tvorba smysl.

V roce 1999 jsem byl poprvé na závodech Mělnická Jizerská 50, na kterou mě pozval Miloslav Filipi – člověk, který mě provází na mé výtvarné pouti již od mých začátků. V tu chvíli jsem netušil, že budu pro tento báječný recesistický podnik tvořit loga po dobu dvaceti let. Tato spolupráce byla zajímavá nejen proto, že jsem mohl vytvářet grafické návrhy, které vždy třetí sobotu v červnu zaplnily mělnické náměstí, ale především proto, že jsem se setkával se skvělými lidmi."

                                                                                                                              Jan Choura

Výstavy:

1992 – Rtyňská besídka

1995 – Městské divadlo v Ústí nad Labem

1996 – Okresní muzeum Česká Lípa

2001 – klub Diakonie Litoměřice

2001 – obchod Adrea Litoměřice

2005 – Galerie Ve dvoře Litoměřice

2009 – Dílna ručního papíru Litoměřice

2009 – Kino Drahomíra Karlovy Vary

2013 – Oranžerie V. Havla Ostrov

2014 – Klášterec nad Ohří - Klášterecký salon (kolektivní výstava)

2016 - Městské divadlo v Mostě

2016 - Schola Humanitas Litvínov

2020 - Restaurant Orpheus Linz (Rakousko)

2022 - KD Klášterec nad Ohří

2023 - Praha, SÚJB

Výstava potrvá do 6. 11. 2025.