Petr Cempírek (* 23. 6. 1965)
Malíř, grafik a ilustrátor. Po maturitě na SPŠ stavební studoval na VŠUP v ateliéru prostorové tvorby textilu a alternativních technik u profesorky Adély Matasové.

Petr Cempírek ve své tvorbě preferuje především techniku olejomalby, nevyhýbá se ani jiným
technikám. Na plátnech zachycuje krajiny a zahrady, které potkává ve městě i na venkově, kde
často pobývá. Rád zpracovává téma působení člověka v krajině včetně stop, které po sobě lidé
zanechali. V krajinách Petra Cempírka se proto kromě květin, stromů či měsíčního svitu setkáváme také s loděmi, letadly, rychlými auty, jímž věnoval cyklus Nejrychlejší vozy světa, ale také stavbami i člověkem samotným.

Návštěvník výstavy bude mít možnost porovnávat původní skici s výslednými obrazy a sledovat tak vývoj některých obrazů v čase.

Na malých i velkých plátnech, tu monochromatických, ale častěji jasně barevných, vedených čistým, jasným tahem, který připomíná ligne claire (čistou linku), je uchováno a předáváno mnohé z ikonografie „divotvorného“ 20. století: nehybné krajiny, scenerie z výšky, zátiší klidná či rušná, předměstí, opuštěné průmyslové objekty, shluky lidí a domů, balóny, vzducholodě, ohromující stroje...

Nezávislé mikrokosmy, identické, a přitom odlišné jeden od druhého, připomínají vzácné hudební miniatury.

Ani tomu nejroztržitějšímu pozorovateli neunikne metafyzická povaha daného imaginária, a sice, že pod záminkou realismu není figurální obraz ničím jiným než pouhým nositelem: prstem ukazujícím na hádanku skrytou za jakoukoliv podobou.

K odhalení této záhady nám neposlouží oči ani brýle více nežli uši. Naše mysl nám nebude užitečnější než náš cit.

V dílech nenajdeme skutečnou neskutečnost (De Chirico), ani mlčenlivý a chladný cynismus (Hopper), ani osamělost, nostalgii, touhu (Lhoták), ani řád-geometrii-harmonii (Klee), ani radostnou či ironickou snovost (Folon). Poetika Petra Cempírka, ročníku 1965, podvědomě abstraktního malíře, grafika, designéra, ilustrátora 21. století, nám představuje svět ještě před tím.

Kromě námětů a zdánlivého pohybu nás Cempírkova plátna zasáhnou svou nehnutostí, neměnností, hloubavostí a nadčasovostí: přičemž jejich bezvýhradnou protagonistkou je nepřítomnost.

Možná se tedy Poznání skrývá právě v tomto vzduchoprázdnu bez emocí a soudů, v prvotním aktu postřehnutí Zázraku, pořád ještě mezi skutečností a abstraktností dětského úžasu.
(Flavio)

Co jiného bych měl milovat nežli tajemství? (Et quid amabo nisi quod aenigma est?)
(De Chirico)

Nemaluji, co vidím, ale co cítím.
(Hopper)

Nemaluji, co vidím, ani, co cítím, maluji samo vidění a cítění.
(Cempírek)

Výstava potrvá do 26. 2. 2023.