Docuku

Jiří Buksa – kytara, heligónka, zpěv, Roman Vavřík – akordeon, Karel Mikuš – bicí, Daniel Pšenica – viola, Pavel Hanuštiak – kontrabas, Kristián Lambert – housle

Skupina Docuku v roce 2002 vznikla ve Valašském Meziříčí z iniciativy zpěváka a multi-instrumentalisty Jiřího Buksy. V roce 2005 získali Docuku nominaci na hudební cenu Akademie populární hudby Anděl v kategorii world music – deska roku.

Antonín Dvořák a „world music“…?

Je známo, že k zásadním zdrojům artificiální kultury patří dědictví lidové tvořivosti. Ta byla v romantismu i v jeho pozdějších návratech, k nimž patří i tvorba A. Dvořáka, považována za to nejhutnější jádro identity národa (vzpomeňme ještě třeba na Nerudovy Písně kosmické!).

Tyto zdroje lze nacházet v podobě venkovského folklóru, společenské zábavy, v díle

B. Smetany a Dvořáka stejně tak, jako v celé evropské hudbě, u Liszta, Griega

a dalších.

Dvořákovy Slovanské tance vycházejí ze specifičnosti lidové hudby v podobě lidového

tance. Nejviditelnější příkladem jsou tzv. hemioly v těch, které jsou označeny

jako „furiant“ (jeden z nich je i melodicky parafrází písně „Sedlák, sedlák, sedlák, ještě

jednou sedlák…“. V jiné podobě, v symfonických básních, se Dvořák opírá o K. J. Erbena, který dal českému folklóru klasický tvar. Dokonce i v Americe čerpal z tamějších zdrojů, když v Symfonii č. 9 e moll, op. 95, proslulé Novosvětské, můžeme zaslechnout tónorodé prvky americké lidové hudby.

V dnešní době se setkáváme v jistém smyslu s opačným postupem. Klasické vzory bývají východiskem parafráze, či raději řekněme interpretace, protože to může být hlubší vnímání věci, pro dnešek. Zmíněný Erben tak našel cestu na jeviště Semaforu či zpracování ve „filmové básni“.

Dílo A. Dvořáka se dnešku jeví tak široké a zásadní, že se stalo dostatečnou základnou pro nosnou myšlenku postavit na ní dokonce hudební festival, který není pouze interpretační záležitostí, ale umožňuje přizvat i hudebníky z jiných oblastí než z „vážné“ hudby. Jazzmany, folkaře, autory obtížně zařaditelné či pohybující se napříč žánry. Moravské muzikální prostředí je právě oním příkladem, z něhož vyrůstají desítky pozoruhodných osobností, ať již na té či oné straně hudebního života. Vzhledem k omezenému prostoru této stránky uvedu bez dalšího komentáře jen dvě jména: Pavel Fišer a Vlasta Redl. A posluchač si do tohoto vzorečku sám doplní jednu z kapel Dvořákova festivalu, pro niž byl sepsán rámec této úvahy: Docuku.

"Informace o festivalu":http://www.ceskedotekyhudby.cz/dvorakuv-festival