Láska v hrobě

----------------------------------------------------------------------------

Žánr: dokumentární | Země: Česko | Rok: 2012 | Kamera: Jan Kadeřábek | Střih: Krasimira Velitchková | Produkce: Yekot Film| Režie: David Vondráček

Na počátku druhého tisíciletí našla skupina bezdomovců útočiště na německém evangelickém hřbitově v Praze-Strašnicích. Jsou mezi nimi i věční snoubenci: třiatřicetiletá bývalá prostitutka Jana a padesátiletý nezaměstnaný zedník Jan.

Bezdomovecký pár si zařizuje „startovací byt“ mezi urnami ve staré německé hrobce. Honza živí rodinu vybíráním popelnic, Jana se stará o bydlení, společným koníčkem za krásných letních dní je alkohol.

Idyla života na hřbitově se pomalu rozplývá. Přichází rozhodnutí správce hřbitova, že hrobky a hřbitov je nutné vyklidit, bude se opravovat. Jana s Honzou se stěhují z „luxusního obydlí“ německé hrobky do malého přístřešku, který se se svolením správce hřbitova stává ještě na chvíli jejich domovem.

Oba se krátce vracejí do míst svých původních bydlišť, Jana proto, aby se pokusila vyřídit si doklady, Honza se chce potkat se svou matkou. Setkávání s minulostí je pro ně bolestné, společný život v Praze se zdá jim být osudem, nechtějí a vlastně ani neumí svůj život jakkoli změnit.

Přichází zima, kterou je bezdomovecký pár schopen přežít jen v nepřetržitém alkoholovém opojení. Fyzicky i psychicky oba z páru viditelně chátrají. Po zimě přichází policie a Honza s Janou jsou definitivně vystěhováni ze hřbitova...

Film vznikal jako časosběrný dokument v letech 2007 – 2011. Snímek sbírá ocenění nejen v zahraničí, ale i na domácí scéně. Ocenili jej čeští publicisté a novináři jako dokument roku v rámci Cen filmových kritiků a teoretiků Český lev 2012 a o týden dříve v Cenách české filmové kritiky. Zároveň Český filmový a televizní svaz a město Beroun udělili Cenu Trilobit Beroun 2012 režisérovi Davidu Vondráčkovi a střihačce Krasimiře Velitchkové „za realizační odvahu i způsob zpracování tohoto syrového a zároveň poetického dokumentu“. Dalšího ocenění se snímku dostalo v hlavní kategorii Dokument roku v rámci cen Český lev 2012. Dokument byl již vybrán Britským filmovým institutem na Londýnský filmový festival (BFI 2012) a na Dokumentární festival o lidských právech ve skotském Glasgow. Na jaře 2012 také zvítězil v sekci dokumentů na Finále Plzeň a na festivalu nezávislého filmu RIFF v Římě.

Po projekci zveme k diskuzi s tvůrci u sklenky dobrého vína.

Trailer k filmu "zde":http://www.yekotfilm.cz/laskavhrobe/trailer.php

Tvůrci

David Vondráček (*30. 4. 1963, Mariánské Lázně) - publicista, scenárista a režisér

Absolvoval gymnázium v Sokolově (1981), studia estetiky a filmové vědy na FF UK nedokončil.

Začal pracovat jako novinář, redaktor a scenárista, nejvíce pro publicistické pořady ČST (Sondy, Kamelot). Vybíral si témata politická (populismus republikánského vůdce Miroslava Sládka – Nespokojené náměstí, r. 1991), sociologická (nebezpečí krajní pravice i krajní levice – Touha po pořádku, r. 1992) i tabuizovaná (legionář roku 1945 odsouzený za kolaboraci – Dvacáté století Aloise Vocáska, r. 1995, mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení – Návraty Franze Neubauera, r. 1993). K nim se vracel i později, jako scenárista či režisér (v ČT Karle, přepni to!, 1994–95; Nadoraz, 1997–98; Reportéři ČT, od 2007; Fenomén dnes, 2007; příspěvky pro TV NOVA).

Větší režijní příležitost dostal v cyklech společnosti FEBIO. Využíval své zkušenosti ze „zapomenutých“ částí země a zachytil odcházející svět, mj. lidi, kteří dovedou drát peří, vyřezávat betlémy a pálit uhlí (Jak se žije v zapomenutých koutech, 1997), či situaci vesnic, kde nejsou kamenné obchody (Jak se žije pojízdným službám, 1998). Řadu snímků vykazujících velkou vnitřní energií ovlivnily bývalé prostory Sudet a blízkost Německa (Zpověď vojáka Wehrmachtu, 2003; Okno k sousedům – Češi v Bundeswehru a Návraty, oba 1998; Cestománie – Německo – Teče tudy Labe, 2001), často volil příběhy lidí nějakým způsobem vyčleněných ze společnosti, nebo neuznávajících většinový životní styl. Účastnil se i ryze sociálních cyklů Velcí a malí o týraných, zanedbávaných i zneužívaných dětech (Michal, Erik, oba 2007) a intimního cyklu Zpověď.

Soustředil se i na ryze sociální sondy, ale i filmy vycházející z již zmiňované zkušenosti života v pohraničí. Ve snímku Romeo a Julie 2002 se vrátil k osudům manželského páru, který již v podobě scénáře zpracoval před 10 lety (Romeo a Julie 92, (1992) a popsal vztahový i existenční posun; v sérii Restart – Jak jsem nepotkal ryby aneb cesta z duševní nemoci (2007) představil pohnutý příběh Jiřího Pavla, syna spisovatele Oty Pavla; film Zapadlý vlastenec (2008) sledoval lékaře Víta Šlechtu, působícího v Podkrkonoší, který zaznamenává vzpomínky pacientů postižených politickými perzekucemi v 50. letech 20. století. Esej Do země (ne)zaslíbené (2008) zpracovává téma rodin, které přišly do vysídlených Sudet. Řada z nich ani po 60 letech s místem nesrostla a stále se vrací (ve vzpomínkách i výlety) do skutečných domovů.

V roce 2010 natočil dva dokumentární filmy pro ČT, a to Sbohem český koutku a dokument o vraždění německých civilistů po ukončení války v Čechách Zabíjení po česku.

V současné době dokončil dokumentární film Láska v hrobě, film vznikl bez jakékoli finanční podpory státních fondů, televizí nebo studií v produkci firmy YEKOT FILM.

Krasimira Velitchková – střihačka, producentka

Pracovala 10 let v bulharské kinematografii jako střihačka, v roce 1989-1994 vystudovala pražskou FAMU. Podílela se na většině projektů FEBIa, např. GEN, OKO, Zpověď, Cestomanie, Jak se žije.

V Televizi Nova pracovala na pořadu Na vlastní oči.

Od roku 2009 se podílela na vzniku nového formátu, tzv. docusoap (IKEM, Zlatí hoši, Ženská věznice).

Podílela se na cyklu České televize Partnerské vztahy aneb návod na přežití a na cyklu 13. komnata (např. Stanislav Hložek, Olga Matušková, Jaroslav Wykrent, Michal Mašek, Věra Špinarová, Heidi Janků).

Film Border line lovers režiséra Miroslava Mandiče, na kterém se podílela jako koproducentka a střihačka, dostal v Mnichově v roce 2005 cenu za nejlepší dokumentární film, v Sarajevu cenu poroty, a cenu na festivalu v Locarnu. Spolupracovala s Emirem Kusturicou na filmu Uderground v roce 1995 (Zlatá palma na festivalu v Cannes). Hraný film Sled kraja na světa z roku 1998 (řecko-bulharsko-německá koprodukce) získal ocenění na mnoha zahraničních festivalech. Hraný bulharský film Fly by Rossinant (2008) zastupoval bulharskou kinematografii na několika zahraničních festivalech, kde získal mnohá ocenění.

Jan Kadeřábek (*26. 8. 1977, Český Brod) - kamera

Absolvoval státní gymnázium v Říčanech u Prahy. Přijat na režijní tvorbu na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU – 2 semestry. Poté dokumentární režie FAMU ukončená titulem MgA.

V médiích působí od roku 1999 na postupně na pozicích asistent produkce, asistent režie, pomocný režisér, kamera a režie.

Tereza Krejčí (*23. 7. 1974) – produkce

Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze (Bakalářský obor: mezinárodní obchod, Inženýrský obor: mezinárodní politika a diplomacie, obchodní právo) a v letech 1996 – 2004: FAMU (Obor: filmová a televizní produkce).

Působila na pozicích asistentky produkce a následně vedoucí produkce v České televizi (projekty: show - StarDance, hrané povídky - Trapasy, talk show - Na Plovárně, přímé přenosy. V letech 2007-2010 pracovala jako vedoucí produkce na Nově. Od roku 2010 se věnuje produkci samostatně.